ze Snídaně pro Duši: "
dnes trochu netradičně servírujeme slova Františka z Assisi, protože můžou být pro některé právě teď přínosem. Nejdřív se pojďme podívat, čím vlastně tento zajímavý člověk prošel a jaká cesta mu umožnila zanechat po sobě silný odkaz.
František je i v dnešní době známý jako mystik. Byl to ve své době velmi aktivní mnich, který vedl jednoduchý a přísně asketický život. Jeho otec byl bohatý obchodník s látkami. František byl v mládí úplně stejný jako většina nijak bohatých mladíků, bly bezstarostný a marnotratný a chtěl se stát rytířem. V roce 1201 se zúčastnil válečné výprav, kde byl zajat a v zajetí strávil celý rok . Poté onemocněl a začal mít zvláštní sny a vidění, že jeho posláním bude chudoba a služba. Proto se rozhodl vykonat pouť do Říma, kde pocítil velké rozčarování nad bohatstvím církve a chudobou lidí. Vyměnil si oblečení s nejbližším žebrákem a putoval po kraji, kde pomáhal chudým, rozdával veškerý svůj majetek, až otci došla trpělivost a vydědil ho. František nějaký čas pobýval v klášteře, kde pracoval jako umývač nádobí, opravoval kostely a pomáhal malomocným. Postupně se kolem něj začali shromažďovat první žáci. Hlásal absolutní chudobu a úplné odevzdání se, což nebylo zrovna populární. Proto se uchýlil do lesa a kázal lesní zvěři, která mu pozorně naslouchala. Proto je pokládaný za patrona zvířat i ochránců přírody (to v roce 1979 potvrdil i papež Jan Pavel II.). Příznivců a následovníků začalo přibývat i mezi lidmi. Se svou ženou Klárou se rozhodli založit Řád svaté Kláry (známý jako Klarisky), jehož členkou byla i "naše" svatá Anežka Česká. Založil i tzv. 3.řád pro věřící, kteří by ho chtěli následovat, ale nemohou nebo nechtějí se vzdát světského života, mezi jeho příslušníky patřil i francouzský král Ludvík IX. nebo německá šlechtična Alžběta Durynská.
Podle legendy se 17. září 1224 na jeho těle objevila stigmata, tj. rány na rukou a boku, identické s těmi, které utrpěl Ježíš na kříži. Literární dílo Františka z Assisi je na dobu, kdy naprostá většina lidí neuměla psát ani číst, poměrně rozsáhlé. Kromě psaní po něm zůstal i vánoční zvyk stavění betlémů, jehož je původcem.
"Pane, udělej ze mne nástroj svého pokoje, abych přinášel lásku, kde je nenávist, odpuštění, kde je urážka, jednotu, kde je nesvornost, víru, kde je pochybnost, pravdu, kde je blud, naději, kde je zoufalství, radost, kde je smutek, světlo, kde vládne tma.
Pomoz mi, abych netoužil po útěše, ale těšil; po porozumění, ale rozuměl; po lásce, ale miloval.
Vždyť, kdo dává, ten dostane, kdo odpouští, tomu se odpustí, kdo umírá, vstane k životu." František z Assisi
留言