Moje „zkouška osobní síly“ začala přesně před 40 dny a já stále žiju a dokonce v plné vitalitě a energii. A protože čtyřicet je magické číslo pro změnu zajetých kolejí, poskočím do další 40cítky.
Už nějakou dobu frčí všude možně „móda“ otužování a také tzv. intermittent fasting neboli hezky česky PŘERUŠOVANÝ PŮST (PP), kdy se v určitých intervalech střídají fáze jídla a fáze nejídla, tedy půstu.
Nevyhnula se ani mě, byť ne z módního či hubnoucího důvodu .
Dnes k 2. tématu - tedy „jak“ na PP /přemýšlím, jaká další 3P stylově do pětice přidat – a už to mám: přerušovaný půst v pohodě, poklidu a péči a nebo taky PP pro lepší paměť, pohodu, pružnost a postavu do plavek - no, to už je vlastně 7:-). Však vy si najdete svoje./
Protože patřím k těm bláznům, co neustále něco na sobě zkoumají a hledají, co dalšího je možné, co všechno člověk může zvládnout a co všechno posune tělo směrem k vitalitě, energii, dělám pravidelně už několik let na jaře a na podzim 15-ti denní citronové detoxy s kajanským pepřem provázené pitím litru slané vody ráno nalačno (no, dokážu si představit i větší lahůdku, ale věřte, že tělo je pročištěno odshora dolů na hezky dlouhou dobu:-).
A tak, když mi můj alternativní dr., jak ho tajně nazývám, doporučil jít na nejpřísnější formu krátkodobějšího přerušovaného půstu tj. 23/1, neváhala jsem ani na sekundu. „To fakt jako nebudeš 23 hodin denně jíst?“ – byla otázka nejbližších. „A nemohla bys aspoň dělat ten normálnější, tedy 16/8 nebo 10/14?“ No, už mě znají, tak asi víte, jak to dopadlo.
POKUD NĚKDO ZVAŽUJETE PODOBNOU ZKUŠENOST, PODĚLÍM SE O ZÁŽITKY, AŤ VÍTE, CO TO OBNÁŠÍ
23/1 v krátkosti znamená, že 23 hodin je Váš hlavní zdroj energie co nejkvalitnější voda a čaj (případně kafe, které já vynechávám) a 1 hodinu denně si užíváte „normální“, ale kvalitní stravu.
Na začátku chci podotknout, že tohle v sobě musíte cítit, že to OPRAVDU chcete a být pro to rozhodnutí. Takže žádné „musím/nesmím“, žádné „zkusím“, žádné „co když mi to ublíží“.
To je naprostý základ, protože jinak 2P ani 5P nemají smysl – nebo aspoň pro mě by nemělo a šlo by jen o trápení a žádná radost.
Takže, pokud jste takto psychicky vyladění, máte první krok a půlku úspěchu v kapse. Věřte, že hlavně první dny to bude docela potřeba.
Dalším krokem je zvolit si, kdy vlastně chcete tu svou hodinku požitku prožít Zvažovala jsem několik variant a dávala se vést tělem. Kdybych si dala ranní snídani, tak by pro mě zbytek dne mohl být takový frustrující, že vlastně „nic“. Pro mě bylo vždycky snažší buď jíst nebo nejíst, nic mezi, takže tahle verze nejíst i jíst zároveň byla na začátku výzva. Pokud bych labužničila večer, tak jednak proč tělo zatěžovat na noc a taky, proč se celý den těšit až na večer, když se vlastně chci těšit z úplně celého dne. Tak jsem začala nejdřív v 15.00 a bylo to fajn. Jen jsem měla dojem, že podvědomě si tu třetí odpo přitahuju a den je fakt nějaký kratší. Navíc si rodina o víkendech kvůli mně úplně zbytečně posouvala oběd, protože přeci jen jde o společný a společenský zážitek A tak jsem experimentovala, až jsem se zakotvila paradoxně v té nejklasičtější hodině (aspoň v něčem jsem „klasická“), takže jím většinou okolo 12.00. Předtím klid, potom klid, tělo ví.
Co nebo kolik toho vlastně jíst? Téměř jediné omezení a zároveň největší přednost je, jíst kvalitní stravu plnou vitamínů, minerálů, bílkovin – vše nejlépe čerstvě připravované, tedy žádné polotovary. Já se řídila hodně tělem a na začátku se i trochu nutila, abych toho snědla víc. Prostě ty desítky let, kdy máte v sobě zakódováno, že „musíte jíst 5x denně nebo aspoň 3x“ a co všechno tam musí být, udělalo zpočátku svoje. Pak jsem to pustila a jím tolik, kolik vnímám, že potřebuji.
Víte, že dřív se říkávalo, že hlad je jen převlečená žízeň? Ono se to sice zvrhávalo k pití piva:-), ale světe div se, dá se to použít i u vody. Když začnu mít pocit, že mám hlad nebo chuť (většinou asi 1-2 hodiny před tím, než má nastat má hodinka), stačí, když si dám vytuněnou vodu – někdy s plátkem citronu, někdy s mátou nebo bazalkou a tělo je spokojené. Ono je to spíš o hlavě, že byla zvyklá, že jsem léta v té době něco jedla (nejraději „furt“)… Stačí pár dní a hlava to přijme. Vhodný je třebas i zelený čaj, který obsahuje spoustu antioxidantů. Může se až 6 kafi denně, ale když už chci tělo pročistit, a odlehčit mu, udělám to se vší parádou a bez kafe. Kdo je kafař a na čas si kávu odpustí, tak je třeba se připravit, že první den dva bolí hlava, protože se dostavil absťák. Proto je tak klíčové, být psychicky připravený a tohle jen pozorovat, netrápit se tím a vědět, že se to upraví. Místo kávy si po svém snídaňovečeřoobědě dávám kakao s vodou nebo mandlovým či kokosovým mlékem se skořicí a lahoda.
Tímto jsem dospěla ke dvěma obrovským „AHA“ momentům – a to, JAK MÁLO VLASTNĚ ČLOVĚK POTŘEBUJE JÍST a také, že paradoxně s menším objemem jídla stylem „chci to“ nastavenou hlavou u toho NENÍ HLAD ANI CHUTĚ po všem možném. Dřív jsem měla obojí – jíst jsem mohla byť metodou uzobávání prakticky nepřetržitě a v poslední době mi při silném omezení sacharidů vyskakovala dřív nepoznaná chuť na sladké a někdy až bytostný hlad, Dlouho jsem nechápala, jak je možné, že tohle všechno zmizelo a kdybych to nezažila sama na sobě, tak každého odbudu, že to jsou jen nějaké promo „kecy“ nějakých ujetých lidí.
Je to ale jednoduché – tělo dostalo prostor na své metabolické procesy, kdy mu tam pořád něco necpeme a nemícháme a tím nezatěžujeme a nechalo poklesnout hladinu inzulinu a glukózy v krvi a - hladina hormonů se dostala do rovnováhy. Když jsem studovala celý proces, co, jak a proč se v těle děje (skvělý zdroj: Jason Fung a Jimmy Moore KOMPLETNÍ PRŮVODCE PŮSTEM, nakladatelství Melvil), tak mě překvapilo, že ZA OBEZITOU SE NESKRÝVÁ AŽ TAK KALORICKÝ PŘÍJEM A VÝDEJ, ALE HORMONÁLNÍ NEROVNOVÁHA V TĚLE!!! (moje třetí fakt velké „aha“). Takže dobrá zpráva pro vás, kteří s váhou nebo postavou už dlouho bojujete – dejte si do pořádku hormony a uvidíte, jak lehce zhubnete.
I když ve své hodince tělu dopřávám to nejlepší, tak ještě přidávám i pár vitamínů a minerálních látek, takže omegu 3, selen, éčko a pak hlívu ústřičnou a spirulinu či chlorellu, ať udělám zadost i této oblasti a hlava se zklidní.
Jídla střídám, ale i tak převažuje brokolice, zelené fazolky, cuketa, edamame s bílkovinnými jídly, olivovým olejem, dlouhé vývary a taky hodně zeleniny, klíčků, semínek, ořechů, mandlí, řeřichy, pažitky, petrželky apod. Mandle je super na 8 hodin předem namočit do vody (třebas i slané), tím se v nich spustí enzymatický proces (zaktivují se, tedy připraví na klíčení) a naše tělo je skvěle využije a lépe stráví. To platí i o ostatních druzích ořechů nebo semínek, jen má každý jinou dobu namáčení. Z ovoce si kvůli nízkému glykemickému indexu dopřávám nejvíc lesní borůvky nebo ostružiny (teď zmražené) a jablka. Jinak jsem na čas řekla sbohem nejenom cukru, ale i mouce, mléku a alkoholu. Když už, tak už:-). Jo a u dlouhodobějších půstů je dobré solit, nejlíp mořskou solí, protože tělu dodá potřebné elektrolyty a zasytí. Případně si do vývaru přidat i mořské řasy, ale to spíš pro skutečné gurmány, mě tolik nechutnají.
Miluju si hned ráno namočit ovesné vločky, do kterých dám podle chuti mák, slunečnicová semínka, nebo nakrájené předtím namočené mandle a vlašské ořechy, případně chia semínka nebo kokos, zasypu skořicí a kakaem. A v poledne do toho těsně před jídlem přidám borůvky a nakrájená nebo nastrouhaná jablíčka a hodování s tímto delikatesním předkrmem může začít:-). Kromě toho, že je to fakt mana nebeská, ještě do sebe přirozenou chutnou cestou dostanete vápník (mák, mandle), selen, hořčík, železo, vit. E, B, C, provitamín A, zinek, fosfor, draslík, omega 3 (semínka, ořechy, mandle, borůvky) a navíc jsou borůvky tím úplně nejsilnějším antioxidantem na světě (chrání buňky před poškozením oxidací).
A CO MI TO TEDY CELÉ PŘINESLO?
Tady se už budu asi opakovat, ale to nejpodstatnější pro mě, klid a pohoda v těle. Spousta energie, které je dostatek i na cvičení. Něco jsem zhubla, ale jen to, co přebývalo, jinak např. prsa apod. zůstaly, jak „mají být“ :-) - což se mi většinou u omezení kalorického příjmu nestávalo. Netočí se mi hlava, nemám slabosti či závratě. Budím se mnohem víc odpočatá po méně hodinách spánku, než kdy před tím. Naučila jsem se jídlo víc vychutnat a věnovat pozornost jen jemu. Každičké sousto je malý chuťový zázrak, protože se tělo dostává až teď k těm nejnitěrnějším chuťovým pohárkům a vůním. Přestala jsem se točit v kruhu „mám chuť“ na slané, sladké, kyselé, hořké a tak pořád dokola. Přestala jsem se cítit na 100 let, protože PP zvyšuje růstový hormon, který snižuje proces stárnutí buněk - no řekněte, kdo by o to nestál, pokud je mu víc, než dvacet? :-) A hlavně, získala jsem tolik času navíc. Jsem docela zvědavá, co přinese další čtyřicítka, protože prospěšných věcí, co se mají dít s tělem i myslí, je mnohem víc.
Jestli máte k tomuto otázky, klidně mi napište na objevuj@janacerna.cz. Hlavně poslouchejte svoje tělo a řiďte se jím. Nenechte se do ničeho, co tak necítíte, zatlačit.
__________________________________________________________
A pokud se rozhodnete do jakékoliv verze přerušovaného půstu jít, dopřejte snídani alespoň své duši a jestli s námi ještě nesnídáte, přihlaste se k odběru: bit.ly/3qxKiNJ.
Comentários