Tisíce let nám lidem bylo vštěpováno, abychom se nikdy nedívali přímo do slunce, protože nám to může poškodit zrak.
Je, ale zároveň to není tak.
Už je to nějakou dobu, kdy NASA potvrdila, co mnoho kultur jako mayská, egyptská, aztécká, tibetská a indická znají už dlouho, že koukání do sluníčka po jeho východu nebo těsně před jeho západem, má silné léčebné účinky.
Dívat se do sluníčka, tedy takzvaný „sungazing“ jsem se začala po doporučení mého velmi vědomého pana dr. někdy vloni. V létě a na podzim to šlo hladce, ale paní Zima a rozmary aprílového počasí trochu zamíchaly kartami a ranní slunko si nějak často pospává na silné podušce z mraků a ne a ne se ukázat:-).
Co tedy pohled přímo do sluníčka znamená a proč je to za určitých okolností přínosné?
Jde o pozorování či přímo konzumace a postupné zavádění slunečního záření do našich očí v době nejnižšího denního ultrafialového záření - při východu a západu slunce.
Takže je vhodné provádět co nejdříve při východu ( max. do 1 hodiny, ale nejlépe okamžitě a raději si přivstat) nebo pak těsně před západem slunce, aby nedošlo k poškození očí.
A také je nutné být u toho bosá a v kontaktu se skutečnou zemí - pískem, hlínou, trávou…(pokud máte k dispozici jen balkon, nevěšte hlavu, dá se udělat minibazének, miniplocha zasypaná pískem nebo hlínou nebo si prostě vytvořit malý trávníček – aneb – když se chce…)
Začínáme VELMI opatrně a první den počítáme do 10 a dost. Další den vždy o jednu dobu přidáváme, takže 11, 12 atd. Když některý den, jako teď téměř všechny dny, sluníčko tak nějak zapomene vyjít, tak nic - přeskakujeme, a s počítáním začínáme tam, kde jsme přestali. Pokud přerušíme na více než 2 měsíce v kuse, tak doporučují začít s počítáním od začátku.
A co se vlastně děje po nějaké době s tělem?
Nabíjíme hypotalamusový trakt ( = cesta do zadní části sítnice, která vede do mozku) a tím mozek dopujeme dávkou slunce. Nejdříve ze všeho pociťujeme psychickou úlevu a setřásáme ze sebe napětí a starosti. Někteří uvádějí i nižší potřebu jídla:-).
Postupně po pár měsících se zvyšuje sebedůvěra a zároveň důvěra ve svou schopnost řešit problémy (díky zmizení napětí). Také se postupně vytrácejí pocity úzkosti a strachu a cítíme se pozitivní sluneční energií nabití. Po 3 měsících se můžeme dostat v době sledování sluníčka až na 15 min. denně.
Některé zdroje uvádí, že po 3–6 měsících začínají mizet fyzické nemoci. K tomu je vhodné jíst co nejpestrobarevnější stravu ( mám na mysli zejména zeleninu a ovoce), protože právě barevné spektrum má v celém procesu velkou roli.
Pokud tohle "dáme" po dobu 9 měsíců ( tj. max. 44 min. koukání do slunka), tak je vhodné si dát pauzu.
Při celém procesu je důležité nezapomínat na propojení se zemí chůzí či stáním naboso, což aktivuje epifýzu. Některé studie tvrdí, že když chodíme naboso a slunce dopadá na temeno hlavy, tak se v našem těle i kolem něj vytváří magnetické pole, které náš mozek dobíjí.
Takže se poté dá očekávat i zvýšení intelektu, zlepšení paměti a dalších schopností. Zatím nedokážu posoudit, ale uvolnění a pocity lehkosti můžu potvrdit už teď. Bosa chodím, kdykoliv je to alespoň trochu možné a do ranního sluníčka při stání na písku či trávníku koukám alespoň posledních pár měsíců, když je tedy kam se koukat:-).
Užijte si slunka i uzemnění na max. :-)