Obdivuhodná rostlina, čínský bambusový strom, je svou silou a pevností přirovnávaná k oceli. Její růst je neskutečně rychlý. Ovšem pouze za určitých podmínek.
Připravíme výživnou půdu a vložíme do ní malé semínko čínského bambusového stromu. Zaléváme ho a věnujeme mu každodenní láskyplnou péči. Dny plynou, týdny ubíhají, měsíce přinášejí svá klimatická specifika a my stále plni nadšení a vytrvalosti dáváme semínku vše, co potřebuje. Nedočkavě vyhlížíme první klíček. První rok se utopil v minulosti a konečně přicházejí první měřitelné výsledky. A to žádné. Vůbec nic se nestalo! Rok vydatné systematické péče a ani náznak vyklíčení.
Dobrá. Možná bambus potřebuje ještě trochu času, buďme trpěliví. Konvičkou i nadále snášíme pravidelnou vláhu mladému semínku, po celý druhý rok. Ovšem, zhola nic se nezměnilo. Žádné výsledky. Žádné stéblo naděje, ani jiné konejšivé volání přírody. Máme chuť ponechat bambusové semínko napospas svému osudu. „K čemu je mé úsilí, když po dvou letech každodenní práce nevidím žádný růst,“ pláčeme nad hromádkou vlhké zeminy.
Sbíráme zbytky odhodlání a střípky víry, které jsme před dvěma lety do semínka vložili, a s pevným závazkem pokračujeme v péči. Zaléváme, hnojíme kompostem. Děláme vše, co je v naší moci tak dobře, jak jen svedeme. Třetí i čtvrtý rok jsou odkrojeny z historie a původní vize silného bambusového stromu jsou téměř pryč. Poskytli jsme tu nejlepší dostupnou půdu. Zasadili jsme semínko s láskou a nadějí. S vírou jsme jej zavlažovali a použili ta nejlepší hnojiva. A odměna? Nepěkná fraktura sebedůvěry a srdce potrhané zklamáním.
Frustrace intenzivně vyvěrá na povrch a touha vztekem rozdupat nevinnou cibulku sílí. Ovšem uprostřed vrcholící mizérie, někdy v průběhu pátého roku, se stane něco neskutečného. Slabounké bambusové dítko se prokousalo skrze půdu až ke světlu. Najednou nemůžeme uvěřit svým očím. Strom roste doslova před očima! To čtyřleté zoufalé nic během následujících šesti týdnů dospěje do výšky několika metrů!
Život je často jako čínský bambusový strom. Mnohdy bývá odrazující a vytrvale vykrádá elán. Napíná nás a s nadílkou výsledků je velmi úsporný. Přestože očividně děláme správně věci a den za dnem platíme nemalou cenu, nic se neděje. Častokrát i po velmi dlouhou dobu. Ale jak by řekla sama příroda: „Prostě vydržme. Pokračujme. Dělejme dál správné věci. Je nezbytné, abychom ve svém srdci vytvořili síť mohutných kořenů, které ustojí a vyživí masivní růst, až na něj budeme připraveni. To může trvat dlouhá léta. Ale vydržme! Výsledky a odměny přijdou vždy -a to těm, kteří vytrvají i v dobách, kdy je růst neviditelný.“
Každý z nás má v současnosti zasazené nějaké své bambusové semínko.
Všichni jsme v určitém bodě na pomyslné časové ose, v konkrétní fází péče a příprav. Vyvstává tak prostá otázka, týkající se nás všech. Tušíte, co by se stalo se semínkem, kdybychom to na konci čtvrtého roku vzdali? Odpověď si jistě domyslíte. Proto vytrvejte, jinak se nikdy nedozvíte, k čemu obrovskému všechno to zdánlivě bezvýsledné úsilí vedlo!
Hodně vytrvalosti a odvahy.
Comentários