Odkud pochází úsměv? Možná bychom se měli ptát Leonarda da Vinci, který namaloval Mona Lisu nebo malých dětí či našich zvířecích miláčků.
Je rozdíl mezi smíchem a úsměvem, a to především v energii. Úsměv je niternější zážitek, smích je více o emocích a emočním uvolnění. Oba nám ale dokážou vnést do života radost a zdraví. Ne nadarmo se odpradávna říká, že smích léčí.
Věděli jste ale, že se umíme usmívat i vnitřně a že to může mít obrovský pozitivní vliv na naše vnitřní orgány? Vnitřní úsměv stejně jako opravdový vnější úsměv vyzařuje energii, která podporuje hlubokou relaxaci, štěstí a dlouhověkost a dokáže vnitřně léčit.
Když pošleme úsměv a vděčnost do nějakého orgánu, který zrovna strádá, začne se v něm rozpouštět tělesný a duševní tlak, a naopak hromadit radost.
Schopnost usmívat se máme vrozenou, jen jsme ji časem poztráceli nějak na cestě. Jako děti jsme se smáli často, jenže pak nám vysvětlili, že k tomu vždycky musí být důvod. A usmívali jsme se „jen tak“ i ze spaní.
Možná, kdybychom tušili, co úsměv udělá nejenom s naším tělem (endorfiny, imunita, mládnutí, posílení srdce, odbourání stresu, snížení tlaku…), s naší náladou a také s naším okolím, usmívali bychom se mnohem častěji.
Co to zkusit nejdřív ráno u zrcadla? A pak na své nejbližší, bližší, vzdálenější i neznámé? Jaké byly reakce a jak jste se cítili vy?
Když už vám to jde s vnějším úsměvem, pojďme do toho vnitřního. Usmějte se třebas na své ledviny, srdce nebo plíce, určitě vám poděkují. Že to neumíte? Vaše tělo ano a když mu dáte šanci, vzpomene si.
Tak nečekejte na nějaký zvláštní důvod, buďte sami tím důvodem, proč se usmát na sebe i na svět - třebas právě TEĎ :-).
Jana
Inspirováno Mantakem Chiou a Michaelem Winnem
Comments