Americký psycholog David Hawkins napsal knihu s názvem Power vs. Force – [pozn. JČ: u nás vyšla pod názvem Moc a síla a je fakt skvělá].
David na stupnici od 20 do 1000 definuje různé úrovně lidského vědomí a s nimi související stavy mysli a emoce. Tomu, na jaké úrovni vědomí se nacházíme, je úměrná frekvence, na jaké vibruje náš energetický systém, a naopak. Například pokud je naše vědomí na úrovni přijetí a odpuštění (350), je samozřejmě frekvence našich vibrací mnohem vyšší, než když jsme pohlceni třebas strachem (úroveň vědomí 100).
Osobně, když pominu tzv. osvícení, které je u mě v současné úrovni vědomí neuchopitelné, tak mě popis stavu mysli a k němu přiřazené emoci včetně „pořadí“ dost překvapily. Všimněte si, že např. vnitřní mír (600) a radost (540) jsou dokonce nad láskou a emocí lásky je ÚCTA.
A že z emocionálního hlediska je radost popsána jako KLID. To vysvětluje mnohé.
Tam, kde se celá stupnice láme, je odvaha (200) popsaná ujištěním a neutrálnost (250) projevená důvěrou (v sebe, vesmír, lidstvo…).
A také škála směrem dolů, která je nedílnou součástí života, je dost zajímavá v pořadí. Stud (20) jako nejnižší bod stavu mysli bych nečekala. Je patrné, že všechno je o energi a i proto je např. hněv (150) vyjádřený nenávistí mnohem výš, než např. smutek (75) projevený v lítosti.
Tohle by se za mě mělo učit na školách. Připomíná mi to částečně křivku změny.
Ve fyzice jsme se učili, že výkon energetického pole (tj. energie, kterou toto pole obsahuje nebo je schopno uvolnit), vzrůstá s frekvencí, na které toto pole kmitá, resp. vibruje.
Jinými slovy – energetické pole s vyššími vibracemi má větší výkon, nese větší energii.
Když se začneme vyhrabávat z bahna bolestí a emocí, můžeme dosáhnout třebas úrovně vědomí na hodnotě odpuštění (350). Tím zvýšíme své vibrace a tím i energii, tj. výkon našeho energetického pole.
K čemu to může být dobré?
Když zvýšíme svou úroveň vědomí, zvýšíme také energii tj. „výkon“ svých myšlenek, a současně nepřímo omezíme sabotující vliv, který má na naše myšlenky podvědomí a nevědomí.
Může se to docela hodit v případě, že hledáme cestu k vědomému vytváření vlastní reality. Ujasníme si nejdřív svou výchozí pozici a pak už můžeme směle vykročit.
Tak hodně odvahy, odpuštění, lásky a radosti:-).
P.S. pro lepší pochopení této škály a svého "počátečního bodu" přikládám výtažek z knížky:
____________________________________________________________________
Příklad, jak můžeme vnímat tuláka, který se v omšelých špinavých a roztrhaných šatech objeví na rohu ulice:
z úrovně hanby (20) ho vidíme jako odporného, špinavého, nechutného
z úrovně viny (30) si říkáme, že je to jeho chyba, zaslouží si to, určitě zneužívá sociální dávky
z úrovně beznaděje (50) vidíme, že se nachází v zoufalé situaci, kdy naše společnost s problémem bezdomovců neumí nic udělat
z úrovně žalu (75) vidíme starého muže, který vypadá tragicky, nepřátelsky, bezútěšně
z úrovně strachu (100) volám policii ještě předtím, než spáchá zločin
na úrovni touhy (120) nás situace frustruje: proč s tím nikdo nic neudělá?
z úrovně hněvu (150) se starý muž zdá být útočníkem nebo se ptáme, proč jsou v naší krajině takové podmínky?
z úrovně pýchy (175) tulákem pohrdáme
z úrovně odvahy (200) si říkáme, že člověk potřebuje práci, přístřešek k žití a máme chuť s tím něco udělat
z úrovně neutrality (250) nám připadá, že je to v pořádku, vůbec nikomu neubližuje
na úrovni ochoty (310) k němu přijdeme, nabídneme cigaretu, popovídáme si, pokusíme se ho rozveselit
na úrovni přijetí (350) nás bude napadat, jaký asi poutavý příběh by se mohl za takovým chlapíkem skrývat
z úrovně rozumu (400) se ho snažíme pochopit nebo o něm přemýšlíme jako o subjektu pro psychologickou nebo sociologickou studii
na vyšších úrovních vnímáme jeho pocit svobody, kterého má na rozdávání a který nám ostatním chybí. Muž se nám zdá, přátelský, klidný, veselý, moudrý.
nad úrovní 600 (klid) ho vidíme jako naše vlastní já.
Inspirace Davidem Hawkinsem